Česká republika. 200 Kč 2023. Jan Blažej Santini-Aichel. Špičková kvalita.

Detailní popis produktu

Tato exkluzivní mince, emitovaná Českou národní bankou, oslavuje tři století od umrtí jednoho z nejvýznamnějších českých architektů. Každá mince je ražena ve vysoké kvalitě, přičemž její design je inspirován Santiniho-Aichelovými architektonickými díly. Mince je dodávána v ochranné kapsli, umístěná v elegantní etui, a doprovázena certifikátem České národní banky, což zaručuje její autenticitu.

Význam a historický kontext
Jan Blažej Santini-Aichel byl architekt, jehož práce představuje klenot české barokní architektury. Jeho inovativní přístup a unikátní styl zanechaly trvalé dědictví v podobě mnoha českých historických budov a památek. Tato mince je nejen poctou jeho práci, ale i symbolickým spojením minulosti s přítomností.

Exkluzivita nabídky
Jako poslední mince vydaná v tomto roce, tato edice představuje skutečnou raritu pro sběratele i milovníky historie. Dostupná je pouze v omezeném množství, což z ní činí cenný a žádaný artikl. Jsme smluvní partneři ČNB, minci tak dostanete z první ruky.

Ideální dárek
Díky svému historickému významu a atraktivnímu balení je tato mince ideálním vánočním dárkem pro každého, kdo ocení krásu a historii. Její včasná objednávka zaručuje dodání do Vánoc.

Garance dodání do Vánoc
Objednejte nyní a získejte jistotu, že tato jedinečná mince bude ve Vašich rukou před vánočními svátky.

Narození, učení
Narodil se na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santina Aichela. Druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichel. Osud k němu nebyl shovívavý, narodil se s tělesnou vadou - byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře. Nemohl po něm převzít kamenickou dílnu, kamenictví se přesto vyučil a studoval také malířství, kterému se rovněž nevěnoval. Předpokládá se, že významný architekt Jean Baptista Mathey přijal Santiniho do učení. U Matheye získal mladý Santini nepochybně smysl pro perfektnost řádových architektonických forem i kompozičních sestav, poučení o aktuálním vývoji římské tvorby a nepochybně i touhu po přímé italské umělecké zkušenosti. Po vyučení se tak okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti tehdy obvyklou tovaryšskou cestou.

Tovaryšská cesta, osudové setkání s bláznem, první zakázky
Prošel Rakouskem, v Itálii dorazil až do Říma, kde se seznámil s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za "blázna". Mimořádně intelektuálně zdatný Santini dokázal hluboce pochopit Borrominiho a rozhodl se jej svou genialitou následovat. V Itálii také přidal do svého jména otcovo jméno – Santini. Stejně tak učinil i bratr František.
V roce 1700 už Santini samostatně stavěl a projektoval. V roce 1700, tedy v pouhých 23 letech získal tento stavitel svou první zakázku. Opat W. Lochner jej pověřil vedením stavby konventu cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi. Za to byl mimo jiné v roce 1704 honorován párem vraných koní v ceně 30 zlatých. To byl teprve začátek, již v roce 1702 byl Santini ve věku 25 let pověřen projektováním a vedením stavby klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory.
Santini byl na svou dobu velmi vzdělaný. Uměl číst a psát česky, německy, italsky a latinsky. Mimo to se orientoval například v geometrii a křesťanské kabale.

Movitý Santini, jeho ženy a děti
V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, u kterého se vyučil a po jehož smrti některé projekty přebral a dokončil. Santinimu se v profesní rovině dařilo. V roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil. Pro porovnání – jeho otec vlastnil dům oceněný na „pouhých“ 260 zlatých, a to byl uznávaný kamenický mistr.
Po smrti Kristiana Schrödera si Santini vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové - Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) zemřeli na souchotiny ještě jako děti. Zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713).
Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignacií Chřepickou z Modliškovic. Získal tak povýšení do šlechtického stavu. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rochuse. Kmotry všech Santiniho dětí byli mecenáši z řad vysoké šlechty. Ač byl Santini introvert údajně podivné povahy, zjevně našel zalíbení v pohybu ve vyšších kruzích. Měl zřejmě společenské ambice.

Smrt
Jan Santin Aichl (Eichel, Aüchel) zemřel 7. prosince 1723 a krátce před smrtí dne 5. prosince vlastnoručně podepsal kšaft.