Česká republika. 200 Kč 2025. Kronikář Kosmas. Špičková kvalita.

Detailní popis produktu

Uvedené ceny dosud neemitovaných mincí nejsou konečné. Konečná cena bude známa po vyhlášení ceny mince Českou národní bankou, a rovněž na základě aktuální tržní ceny po emisním datu, především její aktuální sběratelské hodnoty a také na základě aktuální ceny drahých kovů na londýnské burze.

Za praotce českého kronikářství se považuje Kosmas (1045 – 1125), který svou kronikou položil základy českému dějepisectví a ovlivnil přímo či nepřímo celé generace kronikářů a historiků. Byl pravděpodobně příbuzným olomouckého biskupa Jindřich Zdíka. Dětství prožil za vlády knížete Břetislava I., který přinesl ostatky svatého Vojtěcha a svatého Radima; dobu teologických studií za Vratislava II. (prvního českého krále byť nekorunovaného) a éru svého působení na pražské kapitule za vlády Vladislava I. a Soběslava I. Po studiích na pražské katedrální škole (v 70. letech 11. stol.) studoval v Lutychu (jde o město na východě Belgie). Dne 11. října 1099 získal v Ostřihomi kněžské svěcení a v letech 1120 – 1125 působil jako děkan pražské kapituly sv. Víta. Na tehdejší dobu se dožil kronikář Kosmas požehnaného věku 80 let. Svou kronikou podpořil ideovou státnost českého národa a tradici vládnoucího přemyslovského rodu.

Kosmova kronika je nejstarší česká kronika, tj. kronika týkající se dějin Čechů. Původní text byl napsán latinsky a jeho autorem byl Kosmas, děkan pražské svatovítské kapituly, který kroniku sepsal pravděpodobně v letech 1119 až 1125. Kronika stojí na úplném počátku české historiografie a je obecně považována za jedno z nejvýznamnějších literárních děl, které v českých zemích ve středověku vzniklo. Zároveň je to jeden z nejdůležitějších historických pramenů pro poznání českého raného středověku. Vliv Kosmovy kroniky na poznání českého raného středověku je natolik zásadní, že se někteří historikové pokoušejí vytvořit i tzv. nekosmovské pojetí českých dějin, tj. na základě jiných pramenů zjistit, co se do historiografie dostalo jako Kosmova invence či jeho specifický náhled na svou současnost. Kosmova kronika česká patří do okruhu středověkých kronik, které ve svém pojetí reflektovaly vznik středověkých národů a států (obvykle označované jako národní kroniky). Tyto kroniky obvykle obsahovaly nejen popis dějin těchto stabilizujících se etnik vytvářejících institucionalizované státní útvary, ale také i jakýsi politický program s nimi spojený. Většina těchto děl se snaží v dějinách najít počátky a také i ospravedlnění současného politického stavu, který je rozhodující měrou formován postavou knížete (krále) a velmožskou politickou reprezentací. Proto se nejedná o dílo jen zaznamenávající faktografickým způsobem dějiny, ale podstatnou složku práce tvoří i ideologický záměr, v Kosmově případě především snaha ospravedlnit nárok Čechů na české území, vysvětlit vznik instituce knížete a vymezit důležitou roli, jakou v politice hraje velmožská vrstva. Kosmas tak formuloval v podstatě patriotickou představu fungování státu. Kronika je rozdělena do tří knih; začíná stavbou babylonské věže a vznikem Čechů a chronologicky postupuje až do Kosmovy současnosti. Kosmova kronika se stala známou již brzy po svém vzniku, byla často opisována a stala se předlohou pro další pokusy zpracovat české dějiny po roce 1125. Ačkoliv jde o českou kroniku, tak je napsána latinsky – název Kosmovy kroniky zní Chronica Boemorum. Při psaní kroniky vycházel jednak z ústního vyprávění pamětníků a jednak ze starobylých pověstí, ale také z dobových pramenů a z vlastních vzpomínek. Nebyl však vždy objektivním a často si domýšlel na těch místech, kde chyběly historické prameny. Na druhé straně je kronika napsána vytříbeným literárním slohem, často cituje antické klasiky (Ovidius, Vergilius, Horatius). Zachoval chronologické řazení, u konkrétních událostí mladšího data se rozepisoval do široce pojatého popisného vypravování, které rozsahem a stylem přesahuje žánr středověké kroniky.

Kosmas ovlivnil další slavné české kronikáře (Jarloch, Vincentius, Petr Žitavský, František Pražský, Přibík Pulkava z Radenína, Jan Marignola, Beneš Krabice z Weitmile, Vavřinec z Březové, Václav Hájek z Libočan).

A na závěr článku malá ukázka z Kosmovy kroniky (scéna vyvraždění Vršovců v r. 1108): „Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem.“