Česká republika. 200 Kč 2025. Založení České spořitelny. Běžná kvalita.

Detailní popis produktu

Uvedené ceny dosud neemitovaných mincí nejsou konečné. Konečná cena bude známa po vyhlášení ceny mince Českou národní bankou, a rovněž na základě aktuální tržní ceny po emisním datu, především její aktuální sběratelské hodnoty a také na základě aktuální ceny drahých kovů na londýnské burze.

Historie spoření v Evropě

První spořitelny v Evropě začaly vznikat ve druhé polovině 18. století v německy mluvících zemích. Na začátku 19. století se spořitelnictví začalo rozvíjet i ve Velké Británii, kde lze koncem r. 1818 napočítat již několik set spořitelen. Jejich účelem měla být podpora chudých vrstev v hospodaření s penězi. V tehdejší habsburské monarchii byla průkopníkem Erste oesterreichische Spar-Casse (První rakouská spořitelna), budoucí vlastník České spořitelny – Erste Bank. V roce 1819 se stala prvním peněžním ústavem tohoto druhu v rakouském císařství. Další peněžní ústavy začaly vznikat i v dalších městech monarchie: v Lublani r. 1820, v Innsbrucku a Bregenzi r. 1822 nebo v Hollabrunnu v roce 1824.

Nejstarší předchůdce ČS – Schraňovací pokladnice pro Prahu a Čechy

Snaha o založení spořitelního ústavu se nevyhnula ani Praze. V roce 1823 se v místních novinách objevila výzva k upisování základního fondu spořitelny, jenž by se pak stal zárukou budoucím střadatelům, že nepřijdou o svoje peníze. Výše fondu byla stanovena na 12 000 zlatých, mezi první dárce patřili přední šlechtici a obchodníci mocnářství, přispěl i císař František I. V únoru 1825 tak mohla vzniknout první spořitelna, jejíž původní název v češtině zněl Schraňovací pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy. Postupně se však vžil kratší název Spořitelna Česká (Böhmische Sparkasse). Úřadovala několik hodin týdně ve dvou místnostech, které jí poskytly české stavy v budově Zemského sněmu.

Prudký rozvoj v 19. století

Do vlastního domu na Malostranském náměstí se spořitelna přestěhovala až roku 1845. Zájemci si tam mohli ukládat od 25 krejcarů do 100 zlatých (při jednorázovém vložení). Lidé získávali vkladní knížky na jméno (fungovaly však vlastně na doručitele). Úroky byly 4 %, později již jen 3 %. Spořitelna prováděla pouze některé aktivní operace (hypoteční zápůjčky, operace s rakouskými státními papíry a částečně proplácení směnek před dobou splatnosti). Bilance banky v následujících desetiletích vzrůstala. Zatímco vklady z roku 1825 činily částku 124 000 zlatých, deset let poté už to bylo 8 087 000 zlatých. V roce 1844 byl dvorským dekretem vyhlášen rakouský spořitelní regulativ, první zákon v oboru, který platil až do zániku habsburské říše.

Ve druhé polovině století páry vznikaly spořitelny v řadě českých měst (například v Brně/1852/, Liberci /1854/, Plzni /1857/ či Hradci Králové /1874/), ovšem vedle nich se začaly prosazovat také jiné typy peněžních ústavů, považované rovněž za právní předchůdce České spořitelny (okresní záložny hospodářské, družstevní záložny či spořitelní a záloženské spolky, stručně označované jako kampeličky).

První republiku ukončil protektorát

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 zůstala kontinuita dosavadních peněžních ústavů zachována. Spolupracovaly při vybudování stabilní československé měny a pomáhaly také budovat sítě peněžních ústavů dle českého vzoru na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině. Zásadní změnu ale přineslo rozbití Československé republiky v roce 1938. České peněžní ústavy a jejich pobočné úřadovny byly nuceny ukončit svou činnost na území odstoupeném Německu a také na Slovensku, které v roce následujícím vyhlásilo samostatnost. Řada ústavů v Praze a okolí byla v období protektorátu sloučena do Prager Sparkasse (Spořitelny pražské).

Vznik České státní spořitelny

Po uchopení moci komunisty v roce 1948 se začalo československé peněžnictví zásadním způsobem centralizovat. Již v srpnu toho roku vstoupil v platnost zákon o organizaci peněžnictví, na jehož základě se dosavadní peněžní ústavy, tj. spořitelny, okresní záložny hospodářské, družstevní záložny a spořitelní a záloženské spolky, sloučily v rámci jednoho místa (město, vesnice) v jediný ústav lidového peněžnictví. Jejich řídícím orgánem byla Ústřední rada družstev. V roce 1953 pak byla na celém území Československé republiky vytvořena soustava státních spořitelen. Rok 1967 přinesl zákon, podle něhož se všechny státní spořitelny sloučily v jediný peněžní ústav – Státní spořitelnu. Ta se v lednu 1969 rozdělila na Českou státní spořitelnu (ČSTSP) a Slovenskou státní spořitelnu (SSTSP).

Důležitá data v dějinách českého spořitelnictví:

1825 – 12. února vznikla Spořitelna Česká (Böhmische Sparkasse), původní název zněl Schraňovací pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy, nejstarší právní předchůdce ČS, působila až do roku 1942.

1844 – vydán Rakouský spořitelní regulativ, platil do roku 1920.

1868 – zahájila činnost Živnostenská banka: původně peněžní ústředí záložen, s ohledem na pozdější vývoj však není považována za právního předchůdce ČS

1886 – první spořitelní a záloženské spolky (v českém prostředí zvané „kampeličky“, v německém prostředí „raiffeisenky“). Spolky byly malé soukromoprávní ústavy organizované jako peněžní družstva, působící v jednotlivých vesnicích.

1901 – založen Svaz českých (po roce 1918 československých) spořitelen: stavovský orgán spořitelen.

1903 – založena Ústřední banka českých spořitelen (později Spořitelní banka či Sporobanka).

1918 – vznik Československé republiky: kontinuita dosavadních peněžních ústavů zachována.

1920 – schválen zákon upravující poměry spořitelen: nahradil spořitelní regulativ, platil až do 1948.

1924 – v italském Miláně byl První mezinárodní sjezd spořitelen, podle jeho usnesení se 31. říjen měl každoročně slavit jako Světový den spoření, v Československu se svátek slavil i po roce 1948 (jakožto „Dny spořivosti“ neboli též podzimní náborová kampaň).

1938 – 1939: rozbití Československé republiky, české peněžní ústavy a jejich pobočné úřadovny byly nuceny ukončit činnost na území odstoupeném Německu a také na Slovensku.

1943 – protektorát, nařízeno zahájení činnosti Spořitelny Pražské (Prager Sparkasse).

1945 – listopad: součinnost peněžních ústavů při realizaci poválečné měnové reformy, výměna dosavadních protektorátních platidel za nové bankovky znějící na Kč.

1953 – na základě zákona na území Československa vytvořena soustava státních spořitelen.

1967 – v platnost vstoupil zákon o Státní spořitelně, na jehož základě se všechny státní spořitelny sloučily v jediný peněžní ústav. V důsledku federativního uspořádání se později jednotná Státní spořitelna rozdělila na dva samostatné peněžní ústavy, a to na Českou státní spořitelnu (ČSTSP) a Slovenskou státní spořitelnu (SSTSP).

1990 – počátek přeměny ČSTSP v univerzální spořitelní banku, vyplývající z přechodu od plánovitého hospodářství v tržní ekonomiku a konkurenční prostředí.

1991 – Fond národního majetku České republiky (FNM) založil Českou spořitelnu.

1993 – účast ČS při realizaci odluky měn České republiky a Slovenské republiky.

1994 – završen proces přeměny ČS v univerzální banku evropského typu.

1997 – vláda V. Klause schválila prodej podílu FNM ve Spořitelně strategickému partnerovi.

2000 – Zemanova vláda prodala podíl v ČS Erste Bank der Österreichischen Sparkassen AG.